Nenechat se již více podvádět! Né ,,jimi'' ale sami sebou. Svou nekonečnou touhou po sobě sama. Svého Já Já Já. Je nutné nechat se stále rozptylovat? Zkoušeli jste v těchto dnech jen zachytit moment? Nemeditovat, neotvírat žádné knihy, nepouštět chytrá videa, nevzývat rituálem žádné energie, nechat vše jak je. Zkrátka nestarat se o nic co podněcuje touhu měnit situaci, vystupovat z ní pryč. Spočinout v tichu dechu, který prostupuje vším a všemi. Dávat pozornost rytmu, který tepe a přesahuje všechny lidské touhy a pseudo-opravy skutečnosti.

Proč máme stále touhu nechat se poskvrňovat ,,cizí,, cestou? Proč nejít přímou cestou rovnou? Propadnout se do živého momentu. Nechat vyplout pravdu. Komu patří Tvoje parohy? A proč si je stále nasazuješ? Přichází čas zachovat si duševní zdraví a striktně se vyvarovat bludů. Uvědomit si své vnitřní tendence. 

Moudrost je tichá-neduální. Zde není co radit. Jen se hlouběji propadat do odevzdávání a důvěry. Sílit kontakt s Tím, kdo utovřil Tvoje tělo. (A opravdu to nebyla energie Bohyně Hathor ani jiné světelné entity, toužící po tvé pozornosti tedy jejich potravě). 

Probouzíme se do hlubšího spánku? Poodstup a jen se dívej. Křik je stále silnější než tichá moudrost. Křik nevědomý i ten spirituální. Byla jsem teď nějaký čas v odmlčení. Jen jsem se dívala. Do tohoto cirkusu se mi nechtělo zasahovat s touhou více překřičet ostatní. V kurzu je teď toxická černá i toxická bílá. Fotony vzestupu i emoce pádu. Dobro a zlo. Ale stále ne střed. Střed který nepřilévá nikam, aby se změnit mohlo všechno. Nezbývá než to všechno integrovat v sobě. V honu po dobru, osvícení, míru, dostatku a úspěchu. Slepí dobrem tvoříme to, co nejvíce nechceme. Proviněni nevědomostí.

Esoterismus jako patologie

Rozplizlé vědomí na astrálních pláních. Posbírej ho. Odsekej se. Sjednoť se. Jdi přímou cestou. K Jednomu. ,,Je blíž než tvoje vlastní krční tepna''.

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Často už i náboženství se svými mnohými dogmaty se zdá být blíže ,,pravdě'', než spirituální New age se svými rozmanitými ,,energiemi'' prapodivnými symboly, tendencemi divně rozpoložených nálad, kategorizujících sebe i okolí na transformační změny, očistu atd. Před deseti lety tu byla nemoc spících ovcí - teď přišla nemoc probuzených ovcí. Navíc všechny ty probouzející se ženy/bohyně, které byly dříve alespoň trochu kompenzované, teď všechno pouštějí, oddávají se svým smyslům, touhám, neboť konečně ,,mohou¨. Konečně se vymaňují z okov těch ,,hrozných'' mužů. Svou povolností však klesají ještě do větších hloubek vlastní slabosti. Ach škoda jen, že přírodě a její duchovním zákonům je toto tak cizí. Bez energie muže bychom se nikdy nestaly celistvé. Ano i s tou jejich hroznou tvrdou dominancí. Geometrickou rychlostí se také proměňuje pohlavní orientace, střídání partnerů, různé zvrácenosti ve jménu lásky a svobody.

Méně létat - více uvnitřňovat

Pokud tedy v praxi, tady na zemi potkáváme čím dál více ulítlých lidí do jiných dimenzí, opravdu se vám to nezdá. I pouhá návštěva ezoterického festivalu vypadá spíše jako exkurze do psychiatrické léčebny. Vědomí toužících se úspěšně rozplizává po astrálních pláních a zachytává se o kdejaký laciný kšunt blýskající se světlem, duhou a dobrou radou.

Pak i pouhý pokus na něčem se domluvit vytváří bojový úkol neboť dostávají tam ze shora jednoznačné instrukce přes který nejede vlak. A tak se čím dál častěji můžeme setkat s výmluvami a omluvami typu: teď to necítím, nejdou na to energie, hrozně se čistím, teď to pěkně jede, je mi zase blbě, atd. Jakoby se z obyčejného lidství stává zbytečnost. Víc bodů přichází odjinud, tak proč se zabývat tím těžkým racionálním každodenním životem plným zkoušek a úkolů? Kdo si však vzpomene na jednoduchou moudrost, čím víše lítáš, tím hlouběji pak padáš? Ezo detox se blíží. Přinese to pár křečí, ale silní vytrvají.

To co je hitem dneška je nasazování duchovního paroží.

Kdo chce být klamán, vždy si cestu najde. Nechce přijímat jednoduchost přírodních zákonů a lidství. Vytvářet námahu k přeměně svého charakteru a kultivaci vlastních negací v každém přítomném momentu. Zachovat ticho v mysli a svým konáním jasně žít to, co je v Srdci evidentní. I přes svody celé palety emocí.

Nejde přehlédnout přesycenost moudrých kecálků zaplevelujících prostor svými mucholapkami. Ducholapkami. Čím více pěkně nasvícených ducholapek vede ze stropu dolů, tím větší je šance že se někdo přilepí. Sedne na lep. Přilepí se na vlastní touhu po vzestupu. Schopnostech. Osvícení. Jenže zdroj světla nekončí stropem. Je okamžitý. Tichý v prožitku. Je to mystika momentu. Je tak bezprostřední, že se nestihne během té bezprostřednosti do ničeho manifestovat.

Existuje zde i velmi populární skupinka lidi, kteří ve své touze pomáhat a ,,páchat dobro" šíří jen nemoc. Vše zamotávají. A co je nepřehlídnutelné, mají u toho všichni stejné symptomy a proudy myšlenek. Upřímně už se tomu nelze než smát! Všichni trpí mnoho let bez přestání detoxikačními symptomy a touží být čistí bez poskvrny. Tak schválně, co vám to připomíná?: ,,Přicházejí teď velmi silné energie. Je čas vzdát se všeho starého. Musíte se očistit a zpracovat všechna svá traumata. Je čas následovat nové energie přicházející na zemi''. Připomíná mi to procházku obchoďákem všechno nasvícené a na každém výrobku nápis ,,nové¨ new, všechno je new, new, new....new age! Ráda bych podotkla že dokud hážeš do kamen, budou stále topit. Cíl je v nekonečnu, nezbývá než doufat že únava přídje již brzy.

Přitom se vůbec nic nemění, je to klam, přírodní zákony se nikdy nezmění. Možnost prohlédnout dualitu všeho je zde od nepaměti. To není nic nového. Slunce bude vycházet vždycky na východě a po dni přijde noc, po životě smrt. Čas vyměřený k přeměně člověka/zvířete do člověka/plného lidství odtikává každým dnem, zatím co se vznášíme na energii Kundalíny hada. Je skutečně toto divadlo, nebo spíš cirkus součást vzestupu? Ale jakého a kam? Vzestup je v hloubce. Vždyť není kam jít. 

V neduálnu moment už čistý je, čistý a prostorný, dokud však čistíš Já bude stále přicházet protipól. Kdo by nepapal když je stále servírováno?

Apeluji na odvahu nechtít tlakem okamžitě zádrhel měnit, neboť každým odporem narůstá více toho, co nechci. Je to nekonečný boj mysl s myslí, kde vítěz je jasný. Tenhle mechanismus lze mimo jiné cítit i v tepu vrozeného rytmu uvnitř člověka. Kde podporujeme mechanismy za myslí, za chtěním a kontrolou cokoli ovládat. Když směřuji pozornost tam, kde to teče automaticky odpadá disfunkční. 

Vycházet z dokonalosti je moudřejší než z frekvence problému. Přijímat a dýchat. Integrovat v sobě vše s čím se naše vědomé Bytí dostává do kontaktu. Důvěřovat a kultivovat hodnoty lidství, tady na Zemi, teď. Co nejméně se zamotávat do přehršle informací, který vytváří trvalý zmatek a odklon od jednoduché přímé cesty.

www.lycana.com